Smlouva s ďáblem


Osamělý mladý muž seděl v kavárně, na jednom přestupním pivu. Do této napůl hospody a kavárny chodil celkem často na jedno přestupní pivo. Poslední dobou čím dál tím častěji sám.

Ještě než došel do kavárny, tak si všiml něčeho zajímavého v metru. Vagónem v metru procházelo několik revizorů a zkontrolovali každého člověka. Jenom jeho ne. Nejdříve to nějak neregistroval. Ale v kavárně si začal dávat dohromady souvislosti, které mu ten večer změnili život.

V kavárně se usadil sám ke stolu, okolo něj se všichni hlučně bavili. Cigaretový dým se usazoval ve vláknech jeho na míru ušitého obleku. Obsluha prošla kolem něj několikrát, aniž by mu donesla menu nebo se jej zeptala co si dál. Zkoušel servírku upoutat upřímným pohledem ,ale ona místo toho se natočila k vedlejšího stolu a zeptala se milým hlasem: "Dáte si ještě pivo?" Když se rozhlídl tak všichni pili pivo. Proč jen se tomu říká kavárna.

Skupinku naproti pobavil ze schodů padající děda, připomnělo jim to našeho budoucího prezidenta, který také spadl ze schodů. Dlouhých 15 minut poté se bavili bonmoty a mladého muže v obleku s povolenou kravatou si pořád nikdo nevšímal. Chopil se tedy sám iniciativy, trochu tušil, že už je v takové pozici, že pozornost druhých nemůže očekávat.
Začalo mu to docházet, revizor v metru, obsluha v baru a všichni ostatní, kteří si ho ten nevšímali. Svět se stává nevšímavý, pokud si my sami  nevyprovokujeme pozornost, tak se nám ji nedostane. Věděl, že se svým konzervativnějším přístupem k životu začínám být, čím dal osamělejší. Odmítal být součástí této populace ignorace. Ale vlastně všichni jeho kamarádi se tomu podvolili. Svoje sociální dovednosti outsourcovali na nadnárodní společnost. Kdo se odmítl se účastnit této v této korporaci, byl outsider. Pár takových co odmítnuli zbavit se soukromí a zodpovědnosti za svůj společenský život ještě bylo, ale už ti včetně mladého muže ztráceli tyto sociální dovednosti. Nevěděl, jestli je to přirozený vývoj nebo jen pohodlnost, ale tušil, že dlouho už takto nevydrží.

Z tohoto rozjímaní nad životem ho vytrhlo náhlé ticho. Do hospody vešla krásná žena v úplém modrobílém oblečení. Všichni se za ní otočili, ne proto, že by byla krásná, ale zajímalo je za kým jde. Celá hospoda to tušila, protože ještě dříve než zamířila k němu, tak jej většina hospody sledovala. Byl ostatně jediný, kdo tu seděl sám.

Přisedla si k mladému muži: "Tak se tu po roce opět setkáváme." Mladý muž jen přikývnul, věděl, že teď už odmítnout nedokáže. Mladá žena rozvinula malý přenosný počítač:

 "Na dnešní den speciálně máme pro Vás skvělou nabídku, pokud se registrujete právě teď, vyplníme vám zdarma datum narozením, běžně za tuto službu účtujeme 100 Dolarů. Ale pokud se dnes registrujete a sepíšeme klasickou desetiletou smlouvu tak ji máte v ceně registrace a ta je pouhých 2500 Dolarů."

Mladý muž nemluvil, byl zdrcen, věděl, že je to dost peněz, ale už nemohl odmítnout.  Přesto se však zeptal na pro něj dost podstatnou věc: "Víte, je už přece 9 hodin večer, myslíte, že to dnes ještě můžete stihnout?"  

Žena v modro-bílem odpověděla:
"Jen co přiložíte prst, tak systém začne pracovat, v tomto je to skvělé. Vy se asi nezajímáte o tyto technologie, že?

                "To víte, že zajímám, nemám obavu o systém, ale stihnou všichni včas zareagovat?"
                "Naprosto chápu vaši obavu, proto mám pro Vás nabídku šitou přímo na míru: každý člověk který zareaguje do dnešní půlnoci dostane od nás slevu na nákup dalších služeb 10 dolarů na nákup dalších služeb. Samozřejmě každá tato využitá sleva bude odečtena z vašeho účtu. Nikdo z uživatelů Facebooku se však nedozví, že jim tyto slevy vy platíte.“

Přiložil palec, na rozvinutý přenosný počítač, čímž zároveň odsouhlasil smluvní podmínky a provedl platbu.
Žena z Facebooku se na něj usmála: "Víte, že Vás musím požádat ještě o jednu věc."
"Ano samozřejmě."
Vytáhl svůj mobilní telefon a potvrdil přenos veškerých kontaktů a soukromých údajů.
"Ještě jedna věc by mě zajímala, co když někdo odmítne tuto slevu 10 dolarů a reagovat nebude?"
"Tak to je velice jednoduché v podmínkách, které jste právě odsouhlasil, nám dáváte právo vyjednávat cenu až 100 dolarů za jednu reakci."

Věděl, že finanční nouzí netrpí, ale přesto 100 dolarů! Bohužel smlouvu už podepsal.
Slečna již měla všechno, co potřebovala:"Přeji Vám krásný večer a vítejte v síti, věřím, že už dnes večer se budete radovat, že jste konečně vstoupil."

Chvilku potom co slečna odešla, začaly přicházet první zprávy. K narozeninám mu psali kolegové z práce, bývalí spolužáci, se kterými se léta nebavil, lidé co prakticky neznal. Až se divil, že vlastně měl jejich kontakt. Když zpráv začalo chodit až příliš, raději si zkontroloval účet. Zběsile se blížil nule. Pak přišla zpráva poslední a telefon na chvíli utichl. Stálo v ní: Uživatel Eliška vám právě poslal zprávu, bohužel pro její zobrazení Vám chybí na účtu 100 dolarů.