Singapur - deštný prales a setkání s hadem


Singapur je stát s třetí největší hustotou obyvatelstva. Proto není až tak překvapivé, že jeho více než pět milionů obyvatel, žije ve výškových bytových domech, které jsou po celém ostrově. Překvapivé je to, že v srdci ostrova a zároveň tohoto velkoměsta se nachází opravdový deštný prales, plný života.

Výlet do této divočiny nám ukázal, jak Singapur vypadal, předtím než začala jeho rychlá urbanizace a hospodářský rozmach.

Z centra města jezdí do tohoto pralesa několik autobosvých linek. Ty vás vysadí u poněkud staršího nákupního centra a pak už jdete po svých do džungle, ta má sice rozlohu jen necelý kilometr čtvereční, ale věřte mi, je to opravdová džungle. Je tam vlhko a žijou tam příšery.




Výhledy z okna nedaleko rodiných domů
Ještě na kraji džungle minete několik rodiných vil, ale už v tu chvíli jste mokří po celém telě. Vegetace je tu hustá a neprostupná. Vysoké stromy svými korunami stíní les a zadržují vodu, takže v celém lese je spousta vodní páry. Než jsem si zvykl na ten odlišný vzduch se spoustou kyslíku a vlkhosti, nemohl jsem při stoupání do kopce popadnout dech, ale při delším pobytu to bylo mnohem příjemnejší než kouřem zamořené město. Proto je tato dunžle pro místní velice vyhledávaným místem pro sport. Terenní cyklostezky protínájí les skrz na skrz.

Jedna z cyklostezek protínajících džungli


Sjezd pro cyklisty
Po jedné z těchto cyklostezek jsme se vydali. Trošku nuda, deštný prales všude okolo nás, ale my jsme neustále museli uhýbat projíždějícím cyklistům, spíše než si prosekávat cestu mačetami. Tato cesta pak vyústila ve vykácený pás stromů s dlouhým sjezdem dolů pro cyklisty a nám se naskytl výhled na jeřáby stavějící další výškové domy. To nebylo úplně ono.



Po levé straně se však rozprostírala džungle, ze které stoupala pára. Uzká cesta zarostlá stromy tak, že se člověk musel ohnout, vypadala mnohem dobrodružněji.
Nejhustější část džungle, do které jsme vešli a hned zařadili zpátečku.
To dobrodružství však přišlo hned po dvou krocích na této pěšině. Asi metr přede mnou se líně plazil dvoumetrový tlustý had. Trošku (no možná spíš hodně) jsem ztrnul. Hned za námi šel místní postarší manželský pár na sportovní vycházku. A já jim svým zastavením zablokoval cestu. Řekl jsem jim:"There was a huge snake, is it common here?".

"Yeah, it's normal, it's not cobra," zasmáli se a pokračovali dál. Ani se při té odpovědi nezastavili. Po chvilce nad námi ve větvích nepříjemně blízko začalo něco poskakovat (nejspíše opice, ale neviděl jsem) a tak jsme to raději otočili. Nevím jestli bych zvládl hada, který se sesune ze stromu přímo před můj obličej, holýma rukama sundat a odhodit.


Místní se nám asi smáli, ale my jsme se raději vydali turisticky značenou cestou a udělali si pořádně mokrou procházku. Jak ostatně dokládá fotka v úvodu článku.




P.S.: Večer jsem se snažil identifikovat, co za hada to bylo. A dozvěděl jsem, že v Singapuru, žije několik desítek druhů hadů včetně plivající kobry, která byla v námi navštíveném pralese několikrát spatřena. Dotaz místních na kobru tak nebyl úplně mimo mísu. Podle velikosti a proužku na boku jsem hada nejspíše identifikoval jako Blue Malayan Coral snake. Hlavu jsem neviděl, ale jiný had s výrazným světlým pruhem po celé délce zde nežije. Tento had patří, k nejedovatějším na planetě, ale jeho uštknutí jsou řídká. Je dobře vidět a je plachý. Po tomto zjištění se už necítím, jako takový srab, že jsme to hned otočili.

Zdroj: Ecologyasia.com
A na závěr několik fotek z bezpečného turistického chodníku: