Indonéská města - jak to vypadá, když stát dotuje benzín

Až do poloviny roku 2013 stál v Indonésii litr benzínu dlouhodobě 4000 rupií (8 Kč). V červnu 2013 jej vláda za obrovských protestů zdražila na 6500 rupií (13 Kč). V Evropě je cena benzínu trojnásobná, protože velkou část tvoří spotřební daň a DPH. V Indonésii vláda benzín dotuje a cena je stanovena centrálně na všech státních čerpacích stanicích (jiné než státní neexistují). V místech, kde nejsou dostupné benzínové pumpy můžeme koupit palivo ve skleněných lahvích u cesty. Jenomže v horských oblastech se jeho cena může vyšplhat až na 30 Kč za litr.

Chlapec prodávající lahve s benzínem - scéna, kterou můžeme vidět u každé cesty
Důvod pro dotaci paliva je jednoduchý; podpora ekonomiky. Ještě před 10 lety neměl auto téměř nikdo a motorku jen pár lidí. Dnes je auto sice stále výsadou bohatých, ale skútr je zde hlavním dopravním prostředkem pro 90 % lidí. Města na Jávě podle toho také vypadají.


Prakticky neexistující chodníky
Když téměř každý má motorku, na které může kamkoliv dojet a zaparkovat, pak není důvod chodit pěšky. Kraje cest jsou rozbité kamenito-hliněné povrchy, a chůze po nich je kličkování mezi zaparkovanými skútry a nekrytými kanály. Když je nějaký úsek pohodlný pro chůzi, musíte se mít na pozoru. Každou chvíli se zde může přiřítit motocyklista objíždějící zasekanou dopravu. A jestli projede jeden, tak se za ním vydají ostatní a před tímto rejem motorek je lepší uskočit.


Chodník na hlavní ulici v Malangu, při ucpané cestě se proměnil v další jízdní (terenní) pruh

Hluk a znečištění okolo hlavních cest
Tyto dvě věci spolu úzce souvisí. Spousta aut a motorek je dost starých a jejich emise neprošly žádnou kontrolou. Malé motorky v obrovském množství vrčí po každé malé ulici nebo chodníku. Rouška v tomto smogu rozhodně není na škodu.



Šíleně zmatený provoz plný kličkování ale bez nehod
V Indonésii se nikdo nemůže spoléhat na pravidla. Na silnici platí přirozené pravidlo, že větší a těžší auto má přednost. Je třeba se mít neustále na pozoru a sledovat dění před sebou. Co se děje vedle vás nebo za vámi není moc čas sledovat. Oni vzadu také sledují spíše cestu před sebou.  Kličkování mezi auty není rozhodně výjimkou.  Předjíždí se zleva, zprava, záléží kde je místo. Nějakým zázrakem ale tento zmatek nějak funguje a doprava se neblokuje a postupuje dopředu. Motorky dávají rychlejším autům přednost a uhýbají na stranu, nebo budou vytroubeni a posléze vytlačeni. Ale jakmile je možnost, tak velice těsným manévrem auto opět předjíždí.

Zimní bunda v tomto případě neslouží jako ochrana proti odřeninám, ale ochrana před sluncem. Snem každého Indonésana je být bílý. A čím tlustější bunda tím větší ochrana, nebo ne?


Jež až zázrakem, jak jsme se v tomto zmatku zorientovali a na skútrech se proplétali dopravou téměř jako místní. A za celou tu dobu jsme neviděli žádnou nehodu. Pokud nikdo nemá přednost a nemůže se na nic spolehnout, musí být totiž neustále ve střehu. 

Pro zajímavost se podívejte na toto video. Je to Jakarta v dopravní špičce a motorky jsou opravdu všude a za pár minut jich jednou křižovatkou projedou tisíce.